Kritické myšlení můžeme rozvíjet už u nejmladších školáků. Vyzkoušejte tři jednoduché metody, které snadno zařadíte do běžné výuky.
Děti jsou přirozeně zvídavé. Ptají se, proč něco funguje, hledají souvislosti, porovnávají, co už vědí, s tím, co právě zjistily. Právě na této přirozené zvídavosti můžeme stavět při rozvoji kritického myšlení.
A rozhodně není potřeba čekat až na druhý stupeň. Kritickému myšlení můžeme děti učit už od útlého věku.
Na 1. stupni ZŠ přitom nemusí jít o složité aktivity ani o samostatný předmět. Řadu metod lze přirozeně zařadit do českého jazyka, čtení, prvouky, přírodovědy, vlastivědy i matematiky.
Čerpáno z metodiky s pracovními listy Kritické myšlení v praxi na 1. stupni ZŠ.
Co vlastně chceme děti naučit?
Kritické myšlení neznamená hledat na všem chyby nebo všechno zpochybňovat. Dítě se postupně učí například:
- přemýšlet nad tím, co čte nebo slyší,
- klást otázky,
- hledat a ověřovat informace,
- rozlišovat mezi tvrzením a jeho zdůvodněním,
- formulovat vlastní názor,
- vysvětlit, proč si něco myslí,
- naslouchat názoru druhého,
- měnit svůj názor, pokud získá nové informace.
To všechno jsou dovednosti, které děti využijí nejen ve škole. Kritické myšlení jim pomáhá lépe pracovat s informacemi, rozhodovat se, argumentovat a odhalovat nesrovnalosti.
A jak s ním začít? Vybrali jsme tři jednoduché metody, které můžete vyzkoušet prakticky okamžitě.
1. Pětilístek: pět řádků, které nutí přemýšlet
Pětilístek patří k metodám, které zvládnou i mladší školáci. Využít jej můžete při čtení a psaní, ale také například v prvouce.
Dítě dostane téma a postupně k němu vytváří pět řádků:
1. řádek: téma jedním slovem
2. řádek: dvě přídavná jména
3. řádek: tři slovesa
4. řádek: věta o čtyřech slovech
5. řádek: synonymum k původnímu tématu
Na první pohled jednoduché zadání. Ve skutečnosti ale dítě musí přemýšlet: Co je pro téma podstatné? Jak ho charakterizovat? Jaké slovo vystihuje jeho význam?
Pětilístek tak není jen „hraní se slovy“. Učí děti vybírat důležité informace a vyjádřit je stručně.
2. ANO/NE: Nejdřív si myslím, potom ověřuji
Velmi dobře se dá začít také metodou ANO/NE.
Žáci dostanou před čtením několik tvrzení a rozhodnou se, zda jsou podle nich pravdivá. Teprve potom čtou text, informace v něm vyhledávají a své původní odpovědi ověřují. Metoda tak vede dítě k porovnávání vlastních znalostí s informacemi v textu.
A právě okamžik, kdy dítě zjistí:
„Aha, já jsem si myslel něco jiného!“
je pro učení velmi cenný.
Nejde o to, kdo měl před čtením správnou odpověď. Důležité je, zda žák dokáže po přečtení textu své stanovisko potvrdit, nebo změnit – a najít informaci, o kterou své rozhodnutí opře.
Tuto jednoduchou aktivitu můžeme využít prakticky u jakéhokoli vhodného naučného textu.
3. T-graf: Nestačí říct ANO nebo NE
„Mobily jsou pro děti dobré.“
Souhlasíte?
Možná ano. Možná ne. A právě tady začíná zajímavější část:
Proč?
T-graf pomáhá žákům zaznamenávat a porovnávat protichůdné názory a především hledat argumenty pro a proti.
V publikaci Kritické myšlení v praxi na 1. stupni ZŠ pracují žáci například s tématem používání mobilních telefonů. Po přečtení textu shromažďují argumenty pro jednotlivá stanoviska a následně o nich diskutují. Při diskusi mohou své původní postoje upravovat a připouštět argumenty druhé strany.
A přesně o to jde.
Cílem není naučit dítě „správný názor“, ale vést ho k tomu, aby dokázalo říct:
„Myslím si tohle – a mám pro to tyto důvody.“
Začněte jednou metodou
Kritické myšlení nemusí znamenat složitou přípravu ani kompletní změnu způsobu výuky. Mnohem důležitější je zařazovat podobné aktivity pravidelně.
Jednou použijete pětilístek. Jindy necháte děti před čtením odhadovat a následně ověřovat tvrzení. Příště společně vytvoříte argumenty pro a proti.
Postupně se mění i otázky, které ve třídě zaznívají.
Nejen:
„Jaká je správná odpověď?“
ale také:
„Jak jsi na to přišel/a?“
„Kde jsi tuto informaci našel/našla?“
„Proč si to myslíš?“
„Existuje i jiný pohled?“
„Co by tě přesvědčilo, abys svůj názor změnil/a?“
A právě v takových chvílích se z předávání hotových odpovědí stává skutečné učení přemýšlet.
Z praxe LUMIRA
V metodice s pracovními listy přímo do výuky s názvem Kritické myšlení v praxi na 1. stupni ZŠ autorky Mgr. Jany Rohové najdete řadu dalších metod – například Alfabox, Životabáseň, myšlenkovou mapu, Rybí kost, Vennův diagram, Kostku, volné psaní, I.N.S.E.R.T., brainstorming, párové čtení, brainwriting nebo podvojný deník.
Součástí jsou také pracovní listy a praktické náměty pro využití ve výuce.
Protože učit děti přemýšlet neznamená přidávat další učivo. Znamená to učit jinak a pracovat s tím, co už ve výuce máme.
Článek připravily: Stáňa Andršová a Jana Rohová, Vaše LUMIRA :)